Úvod:
Vánoční zvěst o narození Krista Ježíše byla vždy velice úzce spjata také se zvěstí velikonoční, o jeho smrti a zmrtvýchvstání. Tak musí i o Vánocích znít celé evangelium, kde je důležité jak to, že se Bůh stal člověkem v PJK – narodil se, tak také to, že se za nás obětoval a zemřel na kříži, že vstal z mrtvých a žije. V tom je právě celá radost tohoto období Vánoc. Provede nás tím biblický text: Tit 3,3-8
„3 Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli.
4 Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha:
5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého.
6 Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele,
7 abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.
8 Tato slova jsou spolehlivá, a chci, abys tomu všemu neochvějně učil, tak aby ti, kdo uvěřili Bohu, snažili se vynikat dobrým jednáním. To je dobré a lidem prospěšné.“
Dříve
-
Boží jednání s jeho lidem
-
Bible nám svědčí o tom, jak Hospodin, Bůh Izraele, mocně jednal se svým lidem.
-
Vytrhl je z otroctví Egypta, uvedl do země zaslíbené, tříbil je a vychovával.
-
Zaslíbil také Spasitele, Mesiáše, Zachránce – pomazaného Božího, který vysvobodí lid z moci hříchu.
-
Otroctví hříchu
-
To, jak mocně dokáže být člověk v otroctví hříchu, nám velice barvitě líčí v.3 z listu Titovi: „Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli.“ (Tt 3,3)
-
To nejsou pěkná slova, a ještě horší je každodenní skutečnost.
-
Otroctví hříchu je opravdové a z lidského pohledu neřešitelné a to trvá až do smrti.
-
Možná, když slyšíme taková slova, hned se nám vybaví někdo konkrétní, na kterém je vidět ovoce takového otroctví. Možná nějaký opilec nebo narkoman, kolega v práci se svou protivností, závistivý spolužák, klevetivá sousedka, smrtonosný vrah, nenechavý zloděj nebo i manžel či manželka se svým zlozvykem,...
-
Možná se nám vybaví i něco o nás samotných – kéž by se nám vybavilo!
Ukázala se
-
Mesiáš
-
Když jsme říkali, že otroctví hříchu je pro člověka neřešitelné, naštěstí to tak neplatí pro PB. A to, je moc dobrá zpráva!
-
Hospodin Bůh připravil pomoc, dal řešení – když poslal svého jednorozeného Syna – splnil svůj slib, že pošle Zachránce a učinil to, jak jsme četli dnes v úvodu shromáždění.
-
Ježíš se narodil – narodil se Zachránce, Mesiáš, Spasitel! Halelujah - to je zvěst Vánoc - Bůh je dobrý!!!
-
Pokračování
-
Tak může pokračovat to, co Bůh předem naplánoval a připravil, protože Bůh se stal člověkem!
-
„Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.“ (Žd 1,1-2)
-
Bůh dál jedná s člověkem, s Izraelem, ale i s ostatními národy – nyní ve svém Synu Ježíši Kristu.
-
Ukázala se
-
To radostně popisuje Pavel na začátku v.4 „Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha“
-
Ukázala se Boží dobrota, najednou byla hmatatelně vidět, byla jasně zjevná. Bylo to prokazatelné, narodil se Ježíš, Bůh se stal člověkem.
-
Ukázala se tak Boží dobrota a láska. Jestli o tom někdo pochyboval, že je Bůh dobrý a že lidi miluje, nyní se to jasně prokázalo, je to vidět právě na Kristu.
-
Co se stalo?
-
V Betlémě v jesličkách začalo to, co bylo dokonáno na kříži a při vzkříšení: „5 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. 6 Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, 7 abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.“ (v.5-7)
-
Je tu Boží záchrana, vysvobození z moci a otroctví hříchu.
-
Jako věřící jsme obmyti, znovuzrozeni, navíc jsme dostali DS, který byl na nás bohatě vylit, a máme také podíl na věčném životě.
-
To je radost, která je i radostí Vánoc, protože právě tehdy přišel tento náš Zachránce, Bůh v těle.
-
Byli jsme obmyti, zachráněni - my nespravedliví jsme byli ospravedlněni, nečistí jsou očišťováni.
Kristus narozený ve mě
-
Spolehlivá slova
-
A to se stalo ne proto, že bychom byli tak dobří, ne pro naší dobrotu, pro dobré skutky nebo podobně, ale z Božího slitování, z milosti. A to skrze víru v PJK a jeho dílo na kříži, skrze pokání, odvrácení se od vší své špatnosti.
-
To jsou spolehlivá slova a má to být všude rozhlášeno, každý ať se to dozví, protože každý může skrze víru v Kristu Ježíši být zachráněn z otroctví hříchu.
-
I když to jako lidé řešit neumíme, Bůh má řešení – je jím Kristus Ježíš, který se narodil jako malé dítě v Betlémě.
-
Je potřeba uvěřit Bohu, že i když já jako člověk s tím nic nesvedu - s tou nerozumností, vášněmi, zlobou, slabošstvím, závistí, nenávistí a kdoví s čím vším ještě, Bůh to vyřešil v Kristu Ježíši.
-
To jsou spolehlivá slova a je třeba tomu neochvějně učit!
-
Osobní rovina narození Syna
-
Je ale potřeba, aby se Boží syn nenarodil jen v Betlémě – to je obecná rovina - to se už stalo, ukázala se láska a dobrota Boží celému světu.
-
Ale, je potřeba, aby se narodil skrze víru i v mém srdci. U mě v srdci, osobně. Aby i mě se to ukázalo, abych to osobně viděl.
-
K věřícím
-
Vy všichni, kdo jste tento Boží zázrak již prožili, Vy, komu se narodil Ježíš v srdci, jistě prožíváte znovu tu velikou radost, když o tomto všem znovu hovoříme.
-
I o nás byl dříve ten verš 3, že jsme byli otroky hříchu, vášní, rozkoší, nenávisti, zloby, slabostí, atd.
-
To si musíme uvědomovat znovu a znovu: takoví jsme opravdu dříve byli, bez výjimky, nejsme lepší než jiní lidé! To byla smrt zaživa. To všechno špatné přinášelo do našeho života dech smrti. Když si to znovu uvědomíme, stává se to lékem na naši pýchu a povýšenost,.
-
Nyní ale z Boží milosti máme svobodu v Kristu.
-
Připomínejme si tuto přijmutou Boží milost, kdykoliv na nás utočí něco z toho starého, kdykoliv to útočí dechem smrti a zdá se to být znovu velice silné! Připomínejme si, že nyní už máme podíl na věčném životě!
-
A proto máme být živými ukazately, ukazujícími na narození, ukřižování i vzkříšení PJK, přinášejícími život ne smrt, aby z nás dýchal dech věčného života v Kristu a ne dech smrti a otroctví hříchu.
D. Ať se ukazuje dál
-
Kéž máme vždy na paměti jak verš 3., tak zbytek textu listu Titovi, který nás provázel dnes dopoledne.
-
To, aby bylo touhou našeho srdce, kéž nám jsou Vánoce připomínkou zvěsti zjevené Boží dobroty a lásky v Pánu Ježíši Kristu, aby se na nás, kteří věříme, neustále ukazovala!!!
-
Aby byla vidět každý den, abychom „vynikali dobrým jednáním“ a tak dosvědčovali – „Ano narodil se, ukázal se, ukázal se i nám a dal nám svobodu z pout hříchu, zemřel na kříži i vstal a žije, žije i ve mně, a já chci, aby se i skrze mne ukázal!“
-
Kéž je to i touhou našich srdcí přinášející radost!
Amen
Roman Cimbulka, kazatel Církve bratrské.