Hlavní město je dobrá přípravka na návrat z tropů. Včera večer tu docela slušně foukalo z okolních kopců, na pokoji nepotřebuješ ani větrák. To dělá to umístění na Centrální Mesetě (1150 m nad mořem). Hotel jsem si vybral tak, abych neměl daleko k autobusu na Karibik, ale ukázalo se, že je odtud blízko ke všem třem atrakcím, které jsem si pro poslední den vybral. Tedy, zdejší nejlepší muzeum jsem zvládl už včera po příjezdu. Museo de Jade se chlubí největší sbírkou předkolumbovských artefaktů z jadeitu, ale zahrnuje to i množství jiných kultovních i užitných výrobků kmenů žijících v Kostarice. Moc pěkné. Tím jsem se zdejší kulturou skončil, nabídka není nic moc. Dnes ráno jsem zašel do zahrady motýlů a zkusil natočit sekvenci s letící morfou. Všechny pokusy vyzněly jalově, prostě to blankytné mihotání se musí vidět. Nedaleké zoo v centru města trochu překvapuje, ale není špatné. Sedl jsem si před klec se svými oblíbenci - tukany - a napsal tyhle řádky. Na odpoledne už si nechám jen procházku centrem. San José má 350 tis. obyvatel, s přilehlými slumy a čtvrtěmi 1,5 mil. Centrum se nachází kolem průsečíku centrální avenidy a centralní ulice s náměstím Kultury. Tam je to pověstné multietnické hemžení, tam chodí ten načančaný dav. Když se vzdálíte pár bloků, už narazíte na feťáky, bezdomovce a vůbec divné tipy. V mém hotelu mají výchozí stanovistě místní šlapky. Takové ty lepší, řekl bych.
Takže zítra ráno to zabalím a jestli všechno půjde jak má, není už o čem psát.
Adios, Panamo a Kostariko, chovaly jste se ke mně přátelsky.
San José, Kostarika, 17. 10. 2009
Lumír Slabý