KOSTARIKA: Tortuguero

V cestovkách vám budou říkat, že dělat výlet do národního parku Tortuguero na vlastní pěst je obtížné. Neposlouchejte je...

Takhle to napsal můj Lonely Planet. Zkusil jsem to podle jejich návodu a jsem tu. Dva autobusy a člun to půldenní putování zvládly za nějakých 6 dolarů, ubytování mám za 10 dolarů, hned vedle mého hotýlku je doporučený chlapík pro výlety a akce. Za 20 dolarů jsem měl hned první noc procházku po pláži s pozorováním želv kladoucích tady vejce. Na rozdíl od Bornea, kde jsem kdysi na želvím ostrově takovou akci zažil, tady se nesmělo svítit, filmovat, fotit, jen průvodci měli červená světla. První želvu jsme přistihli při návratu do moře, prý se jí nelíbil výběr místa a přijde znovu až nabere síly. Druhou jsme asi vyrušili, takže si to rozmýšlela ještě před hloubením jámy. Konečně nás vzali k té již kladoucí, ale navzdory tomu, že svítili jen červeně, nějak brzo to ukončila, a když se pak pachtila k moři, vypadavala z ní ještě další vejce. Při návratu do hotýlku jsem vyfotil nádhernou žabku - velká radost.

Na časné ráno jsem si objednal vyjížďku na kanoi po kanálech národního parku. Kupodivu jsem jel sám s průvodcem. Musím říct, že bez něj bych neviděl nic. Jeho oko vidělo leguána snad na kilometr. Maskujícího se baziliška to moje prostě nevidělo dokud se nepohnul, a to pak u bazilišků znamená rychlý útěk po zadních nohách, jak nějaké pravěké monstrum. Po třech hodinách pádlování jsme se vrátili, a já se rozhodl, že využiju zaplacený vstup do parku k malému treku. Tam jsem si tedy bazilišků užil dost a taky opic (jsou tu dva druhy, jedněm říkají pavoučí opice a druhým kapucino). Jednu chvíli jsem se pěkně vyděsil. Najednou se vedle mé stezky ve výši prsou roztančil skoro dvoumetrový zelený had, který naznačoval, že nemůže uprchnout. Já jsem úlekem zatančil taky, čímž jsem uvolnil nohu, kterou jsem mu předtím přišlápl ocas, had udělal jednu smyčku a byl ve větvích křoví. Chtěl jsem ho vyfotit, ale najednou se jakoby rozplynul. Nikdy bych nevěřil, že dokáže tak rychle zmizet. Pak už jsem si dával hodně pozor, kam šlapu.

Tortuguero, Kostarika, 13.10.09


Něco o želvách

Vlhký je udájně nejsušší slovo pro Tortuguero, naprší tu ročne až 6000 mm, takže se nemůžu divit, že po nádherném počasí včerejška dnes prší. Zase jsem měl kliku. A dnes ráno vlastně ještě jednu. Když jsem si přivstal a v pět vyrazil na pláž, bylo to tam jak po vylodění spojenců. Želví stopy sem a tam, stovky jam se zbytky želvích vajec, a najednou jsem uviděl v písku čerstvě vylíhlou želvičku. Byla dezorientovaná, točila se dokolečka, takže bylo jasné, že do moře by se živá nikdy nedostala. O maso těchto batolat je velký zájem. Hlavně ptáci a psi. Ostatně psi se spolu s kraby nejvíc podílejí na likvidaci čerstvě nakladených vajec, kolem zpustošených jam byly vidět jejich stopy. Želvičku jsem vyfotil a vyslal do moře. Ale vyhráno nemá. Ve dne je i v moři extrémně mnoho zájemců o takové sousto. Odrostlejší želvy jsou častou kořistí žraloků, a ty dospělé ohrožují při kladení vajec jaguáři. Včerejší noční průvodkyně se dušovala, že tady v parku viděla jaguára i zbytky jeho hosti ny.

Tortuguero, Kostarika, 14.10.09


Střípky z Tortuguera

Druhý den kompletně propršel, takže k tomu, co už bylo napsáno, dodávám, že jsem navštívil místní muzeum snah o záchranu zelených mořských želv, a slečně, co mi tam poustěla video, jsem věnoval letošní dárek z broušeného skla, jaký s sebou vozím každý rok s určením pro nějakou sympatickou ženu nebo dívku. Líbila se mi tu sice jedna černoška, ale ta se živila obchodováním a asi by nežasla nad tím, že je to "hand made" jako Adriana (tedy ta slečna z muzea).

Třetí den bylo úplně jasno. Ráno jsem si půjčil za 5 dolarů loďku a odpádloval znovu do spleti kanálů laguny. Hodně zvířat mi bez průvodce zůstalo utajeno, ale zase jsem viděl sladkovodní želvy a po deváté hodině, když odjely loďky s průvodci, jsem tam zůstal sám s přírodou. Úžasný zážitek. Pádloval jsem tam 5 hodin. Návrat byl trochu drsný, protože v hlavním kanálu vál silný protivítr, ale trochu jsem si máknul a byl jsem zpět. Vykoupal jsem se v báječně teplém moři a odešel ještě na chvíli na stezku v národním parku. Superden!


A ještě pár poznatků:

- Ve sladkovodních kanálech Tortuguera ve dne nebyli žádní komáři.
- Na stezku v národním parku vás nepustí v sandálech, ale nikdo se neptá na jméno a nikdo neví kdo je uvnitř.
- Tady u Karibiku jsou, na rozdíl od zbytku Kostariky, silně zastoupeni černoši, obdoba lidu Garifuna z Hondurasu a Belize, ale tady ti nejsou agresivní.
A zítra do San José. Ach, jo! Nešlo by něco přibalit, třeba moře?

Tortuguero, Kostarika, 15.10.09

Lumír Slabý