Vyhledávání


Kontakt

MAGAZÍN TÁBOR SOBĚ, MAGAZÍN TÁBORSKO SOBĚ
www.tabor.czin.eu

E-mail: taborskosobe@email.cz

KULTURA ČR: Filmový festival Ekofilm je v plném proudu

08.10.2009 12:38

 

ČESKÉ BUDĚJOVICE - V pondělí 5. října byl odstartovaný před Přírodovědeckou fakultou Jihočeské univerzity 35. ročník Ekofilmu. Za krásného, slunečného počasí odstartoval Jaroslav Dušek cyklojízdu. Trasa vedla parkem Stromovka, do centra města, účastníci objeli dvakrát náměstí, po té minuli několik českobudějovických mostů a parkem se za hodinu vrátili zpět k fakultě.

Před 15. hodinou přijel ministr životního prostředí Ladislav Miko, aby v posluchárně fakulty besedoval se studenty a návštěvníky Ekofilmu nejen o jihočeské krajině. Po té zahájil Dušek společně s ministrem, prezidentem Ekofilmu, profesorem Přírodovědecké fakulty UK Pavlem Kovářem a děkanem Přírodovědecké fakulty JU Liborem Grubhofferem výstavu Švýcarskem po stopách změn klimatu a výstavu Prima klima. V 17:30 hodin všichni přítomní zasadili strom Ekofilmu. Celé odpoledne byl před fakultou umístěn také informační stánek Hnutí DUHA, u kterého jste se mohli dozvědět vše o novém, ambiciózním projektu Velká výzva. Zahajovacím filmem letošního Ekofilmu bylo zvláštní uvedení filmu Čas hlupáků. Před jeho promítáním diváky krátce opět přivítal Dušek a ministr Miko. Ten mimo jiné řekl, že Ekofilmu fandí, že festival sleduje už mnoho let a že je rád, že může festival zahájit. Po promítnutí filmu byla představena cena Energie World Award, kterou každoročně uděluje v ČR společnost E.on. a od příštího roku bude tato cena předávána v rámci Ekofilmu.

Až do čtvrtka je pro účastníky Ekofilmu připraven bohatý program na různých místech Českých Budějovic. Akreditační místo a centrum festivalu je tradičně v kině Kotva. Od pátku se Ekofilm přestěhuje do Českého Krumlova, kde potrvá do neděle 11. října.

Mezi českými snímky je také dokument Josefa Císařovského

Z českých 69 přihlášených filmů jich do samotné soutěže postoupilo 17. Mezi nimi je také dokument Josefa Císařovského Nad hlavou hvězdy, srp a kladivo. V kině Kotva se promítal v úterý a v Českém Krumlově jej budete moci vidět v pátek odpoledne. O vzniku filmu jsme si povídali s jeho autorem.Noticka k filmu je poněkud strohá, píše se v ní: O 50. letech trochu jinak: pohled dětských očí je pohledem magického realismu. Hodnoty, které se proměnily nebo byly ztraceny na pozadí proměny pražské periferie.

Můžete trochu více přiblížit váš dokument?
"Chtěl jsem se dotknout magie dětského vnímání světa, zachytit osudy několika rodin různým způsobem postižených komunismem, pokusit se vytvořit portrét dnešní generace padesátníků a toho, jaké stopy na nich zanechal komunismus, zachytit poezii pražské periférie, která dnes mizí pod konglomerátem skladů a satelitních městeček a především se vyrovnat s velkou absurditou: na nejtemnější období českých poválečných moderních dějin vzpomínám jako na dobu šťastného dětství, které mě dodnes inspiruje."

Jak dlouho dokument vznikal a co vás přivedlo na toto téma?
"Někdy v roce 2002 jsem začal chodit bývalou předměstskou krajinou svého dětství, po bývalé strašnické periferii, a začal fotografovat místa, kudy jsem běhal jako malý kluk. Po několika letech vzniklo fotograficko-literární pásmo vzpomínek nazvané Moje padesátá léta. V té době se ale objevil film Moje dvacáté století, takže jsem od původního názvu musel upustit. Pak přišel název Temná sladká padesátá, to se zas začal vysílat seriál s podobným názvem o 60.letech. Nakonec vše vyústilo ve scénář s názvem Bezúčelná procházka po padesáti letech (inspirovaná Bezúčelnou procházkou A.Hackenschmieda), jenže má žena pak začala pochybovat o účelu té bezúčelnosti, takže po mnoha měsících trápení konečně přišel název, který znáte. Čili zkráceně: začalo to všechno bezúčelnými procházkami před sedmi lety."

Co vás během natáčení nejvíce překvapilo?
"Že skutečně pod Jiráskovou alejí ve Strašnicích vede monumentální podzemní stoka, tak jak se o tom v 50.letech minulého století mezi kluky jenom šeptalo. Že kulisy mého života v dětství - Bečvářovo pole, kde jsme stavěli bunkry, Bečvářova vila, kam jsem chodil do týdenních jeslí - vytvořil člověk, Tomáš Bečvář, kterého komunismus nadobro vymazal z historie Prahy."

Co pro vás Ekofilm znamená a jak se na něj letos těšíte?
"Ekofilm je jeden z nejdůležitějších českých svátků filmového dokumentu, moc jsem se těšil, ale došlo k nešťastné fúzi termínů, takže v době konání Ekofilmu vás pozdravím z podzimních Tater a Roháčů."

Letos byla přihlášena řada dlouhometrážních snímků

Mezi soutěžními filmy bude letos k vidění řada zajímavých celovečerních snímků. Mezi nimi i anglický film Architekt odpadu. V roce 2007 jej natočil režisér Oliver Hodge. Seznámíme se v něm s Američanem Michaelem Reynoldsem, kterého lze bez nadsázky a také bez urážky nazvat nejvýznamnějším světovým architektem odpadu. Přes tři desítky let s úspěchem staví velmi levné domy, které disponují vlastním zdrojem energie, vody i tepla. K jejich stavbě používá pneumatiky, plechovky od piva a skleněné láhve.

Po filmu Architekt odpadu bude následovat beseda o alternativních stavbách

Po filmu bude následovat beseda na stejné téma s Jaroslavem Duškem, Akad. arch. Alešem Brotánkem, který projektuje nízkoenergetické a pasivní domy a věnuje se stavební biologii. Připravuje se také telemost přímo s architektem M. Reynoldsem. Své zkušenosti s nevšední stavbou má i Jaroslav Dušek, který nyní staví hliněný dům.

"V Jindřichovicích pod Smrkem stavím přístřeší dle systému Superadobe zesnulého architekta Nadara Khalili," řekl Dušek a pokračoval. "Vdova po něm, paní Iliona Khalili, přijela na měsíc do Čech a dohlížela na základní fázi stavby. Více se o tomto způsobu stavění lze dovědět na www.calearth.org. Stavení buduji za pomoci Ondry Blažíka a mnoha přátel z celé republiky, kteří se neustále v pravý čas zjevují. Vlastně nevycházím z úžasu, kolik lidí je ochotno pomoci a zároveň si osvojit tento neobvyklý způsob stavění, který je velmi levný a vychází hlavně z materiálů, které člověk získá přímo na místě stavby. Láká mě na tom ta opojná možnost postavit dům za pomoci přátel s minimálními náklady. Chci vyzkoušet, jak se taková stavba bude chovat v našich klimatických podmínkách, a podat o tom zprávu dalším zájemcům. Kdy bude dům hotový, to opravdu nevím. Zatím se chová spíše jako živý tvor, jako organismus, který nás neustále vystavuje novým možnostem a variantám. Nejde mi o to v něm trvale bydlet, chci v něm občas pobývat a umožnit to případně na zkoušku i dalším kamarádům a přátelům."

Na stavbu hliněného domu jsme se zeptali také něžné polovičky Jaroslava, Ivety Duškové.
"Starost o hliněný dům přenechávám Jaroslavovi. Je to jeho vize. Zpočátku jsem neměla tak úplnou důvěru k těmto stavbám. Ne proto, že by se mi nelíbil hliněný dům. V Peru jsem je obdivovala. Ale spíše jsem byla trochu skeptická k metodě, kterou mi Jaroslav popisoval. Jsem opatrnější a ne tak vizionářská. Vím, že se Jaroslav umí nadchnout pro spoustu věcí, ale občas nevidí problémy, které mohou nastat. Prostě pro strom občas přehlédne les. A já jsem ta paní opatrná, která klade někdy nepříjemné otázky. Ale v tom základním uvědomění si, že se naše myšlení musí změnit, že dosavadní působení člověka, hlavně západní společnosti, je pro matku Zemi zničující, to máme společné. Ekologie není jen o tom, že budeme třídit odpad a méně jezdit autem, i když to je taky důležité, ale je to způsob myšlení, je to filosofie, která chápe, že my lidé jsme součástí obrovského živého organismu, který musíme respektovat, pochopit ho a milovat. Musíme tvořit a pracovat v jeho prospěch, jinak zahubíme jeho i sebe, jako rakovinový nádor."

Vstup na všechny akce je zdarma (s výjimkou divadelních představení)! Více informací se dozvíte na akreditačních místech nebo na internetu: www.ekofilm.cz


Vydavatel:

Ekofilm
Redaktor: Veronika Dušková
e-mail: ekofilm.veronika@seznam.cz
 

TOPlist