Matoušovo evangelium 25.kapitola verše 14-30 „
Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek;
15 jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.
16 Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět.
17 Tak i ten, který měl dvě, vyzískal jiné dvě.
18 Ten, který přijal jednu, šel, vykopal jámu a ukryl peníze svého pána.
19 Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a začal účtovat.
20 Přistoupil tedy ten, který přijal pět hřiven, přinesl jiných pět a řekl: `Pane, svěřil jsi mi pět hřiven; hle, jiných pět jsem jimi získal.´
21 Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´
22 Přistoupil ten se dvěma hřivnami a řekl: `Pane, svěřil jsi mi dvě hřivny; hle, jiné dvě jsem získal.´
23 Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´
24 Přistoupil i ten, který přijal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal.
25 Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.´
26 Jeho pán mu odpověděl: `Služebníku špatný a líný, věděl jsi, že žnu, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal.
27 Měl jsi tedy dát mé peníze peněžníkům, abych přišel a to, co mi patří, si vybral s úrokem.
28 Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!
29 Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.
30 A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´
Úvod: Dnes spolu opět projdeme jedno Ježíšovo podebenství, jeden příběh, která nám v mnohém napoví a pomůže nám se správně duchovně orientovat.
O podobenství
A. Kontext
- Tato 25. kapitola je celá o přicházejícím druhém příchodu Páně a o následném účtování a soudu. Tyto záležitosti (témata) k nám zaznívají i z našeho dnešního příběhu. Je to také příběh o tom jaké je Boží království (viz v.1).
- Přesto je to ale hlavně o naší přítomnosti – je to vlastně ten, již dříve zmiňovaný, důležitý pohled odzadu. Vidíme jasně jaké bude mít výsledky naše konkrétní jednání a podle toho se můžeme zařídit. Jak je Bůh milostivý, že nám nabízí takový pohled! To je k nezaplacení!!!
B. Příběh samotný
- Sledujeme tu pána, který se chystá na dlouho odcestovat, a tak rozdělí úkoly svým třem služebníkům, aby pečovali o svěřené hřivny, než se vrátí.
- Po čase se vrátí a účtuje. Služebníci skládají účty svému pánu, jak hospodařili se svěřeným majetkem.
- A tak první a druhý zdvojnásobili to co dostali do správy, a jsou náležitě odměněni. U třetího služebníka je to však jinak, ten neudělal nic, ale stojí ho to úplně všechno.
- Pán spravedlivě rozdělil hřivny mezi služebníky. Spravedlivý výběr se potvrdí při výsledcích služebníků. Prvnímu nedělá problém získat z pěti hřiven dalších pět a podobně druhému služebníkovi. Rozdal spravedlivě „každému podle jeho schopností“ (v.15)
- Problém nastává u toho služebníka, který nechce nic dělat, je otupen, zmrazen, paralizován svými představami o svém Pánu. Vymlouvá se, má špatnou představu o tom komu slouží, svádí vinu na něho a nevidí ji u sebe. Ochromuje ho strach – to je jeho charakteristika – STRACH.
-Šel a zakopal svou hřivnu, prostě to doslova pohřbil.
C. Ochromeni strachem
Podobně jednáme i my. Podobně i nás nejvíce brzdí strach, který nám nedovoluje se pravdivě podívat na sebe, na druhé a hlavně na Pána Ježíše.
- Je to strach který nás nutí hledat zástupné problémy, který nám našeptává, proč něco nejde. A proč něco nemůžeme udělat. Potom složíme ruce v klín, zakopeme co máme.
- Ale u toho většinou nezůstane. Často právě tak jako onen špatný služebník začneme kopat kolem sebe, oboříme se na Pána a bohužel často i na své spoluslužebníky, a tak nejen, že nenaplňujeme svůj úkol, ale bráníme a překážíme i druhým v naplňování jejich části úkolu. To všechno je práce toho Zlého. On svou práci bohužel ovládá až příliš dobře!
Úkol církve
A. Svěřený úkol
- Co je to, co nám tu náš Pán - Pán Ježíš Kristus – zanechal, abychom to spravovali a rozmnožovali? Evangelium, učedníci – to vše k Boží oslavě. Asi tak se to dá shrnout. To je úkol celé církve.
- Pečovat a ochraňovat máme evangelium, radostnou zvěst o spasení v Pánu Ježíši. K tomu patří i poklad Božího slova. Máme je nést, zvěstovat, aby se každý mohl dozvědět tuto radostnou novinu!
- A učedníky máme vyučovat, sytit, připravovat ke službě a vysílat. Máme nejprve získávat (dělat učedníky – Mt 28,18-20), křtít a vyučovat, a vystrojit a poslat do služby. Znovu je tu důležité Boží slovo.
B. Hřivny
-Každému z nás je dán určitý dar (hřivna), kterým se podílíme na tomto celém úkolu celé církve.
- Nemá vůbec cenu se srovnávat s druhými, protože Pán je spravedlivý a moudrý a dobře věděl proč a kolik komu dal. To všechno má oslavovat našeho Boha!
C. Plnění úkolu
- Jak naplňujeme úkol, který nám byl svěřen? Jak jej naplňujeme jako celá církev, jak jako náš sbor, a jak jako každý jeden z nás?
- Známe svůj úkol? Přijali jsme ho? Naplňujeme jej? Nemělo by nám to dělat velký problém, pokud nás ale neochromuje onen zákeřný nepřítel – STRACH.
- První dva služebníci splnili svůj úkol. Dostalo se jim také náležité odměny.
- V čem je ta situace služebníků z příběhu stejná s naší? I nám odešel náš Pán daleko a nevíme kdy se přesně vrátí. I nám svěřil konkrétní úkoly a dal nám prostředky (dary, hřívny), kterými můžeme naplňovat svůj úkol.
- I my se snažíme rozmnožit, zúročit to, co nám Pán svěřil. I my čekáme nedočkavě, kdy Pán přijde. I my očekáváme posouzení (souzení) našeho života a služby a náležitou odměnu.
- Stejné je i to, že nečiníme a neprosazujeme svou vlastní vůli, ale používáme vše co jsme dostli, všechny své schopnosti a nápady, k tomu, abychom naplňovali vůli našeho Pána.
Návrat Pána a účtování
A. Návrat
- Pán se vrátil po dlouhé době – to nás okazuje na trpělivost. Může to trvat i celý náš život, a přitom musíme být neustále připraveni, že Pán může přijít kdykoliv, třeba dnes o půlnoci.
- Dává nám to dobré mantinely. Jednak trpělivost a vytrvalost – stálost (po dlouhé době). A potom také naléhavost a poctivost – řádnost (přijde náhle jako blesk z nebe).
B. Mantinely stálosti a řádnosti
- Obojí je důležité a jedno bez druhého by mohlo trpět újmou. Stálost bez řádnosti by se mohla stát rutinou a možností rezignace na kvalitu, množství a podobně.
- Řádnost bez stálosti, by mohla být krátkodobým silným vypětím všech svých sil a potom nic – únava, rezignace, zklamání, pád.
C. Výsledky
- První dva služebníci se měli čím pochlubit (vykázat). Každý věrný služebník bude mít také za sebou vidět výsledky, kterými potěší svého Pána.
- Podobně jako hřivny, však ani výsledky nelze srovnávat navzájem – to je jen mezi Pánem Ježíšem a jeho služebníkem, spravedlivě to posoudí až Pán.
- My se o to raději nesnažme, srovnávat se s druhými! Mohli bychom se také šeredně zmílit, v druhých, i sami v sobě. Účtování je na Pánu!!! (v.19)
D. Odměna
- Vlastností odměny je tu to, že je mnohonásobně větší, než vykonaný úkol. Je tu rozdíl řádu, ne ve velikosti, ale v zodpovědosti, ale i odměně.
- Špatný a líný služebník dopadl moc zle. Odřízl se od Pána a neplnil jeho úkol, jeho vůli. Měl svou představu a žil si svůj život. Nyní o něho Pán nestojí. Zůstane odříznut a odloučen od Pána navěky!
- Jak přesně to vystihuje verš „Neboť každému, kdo má, bude dáno a přidáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ (v.29)
Ježíšova otevřená náruč
A. Pochvala a přijetí
- Myslím, že všichni toužíme slyšet to pochvalné: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´ (v.23)
- Jsme na tom ale mnohem lépe, než služebníci z Ježíšova podobenství. Máme totiž tu výhodu, že máme přímý kontakt s naším Pánem.
- Obrovská výhoda je, že se ho můžeme na mnohé ptát, že od něho bereme (dostáváme) sílu k naplňování našeho úkolu. Máme s ním osobní vztah, který denně můžeme rozvíjet a budovat. On žije v nás a může tak účině jednat v nás a skrze nás. My dokonce musíme od něho čerpat, jinak totiž naplnit danný úkol nelze!!!
B. Povzbuzení
- Nepovzbuzuje nás toto vědomí, vědomí takového bohatství, které je nám v Pánu Ježíši k dispozici, k naplňování úkolu, který nám Pán dává.
- Nebo jsem se už nechali oklamat strachem a připadá nám náš úkol nemožný, nesplnitelný, náš Pán příliš přísný, nespravedlivý, podivný, nepochopitelný?
- Potom nám mohou Boží nároky na náš život přijít nesplnitelné, potom ztrácíme ze zřetele našeho dobrého a milostiplného Pána Ježíše, potom nám i nároky druhých na nás mohou připadat nespravedlivé, i to, jaké oni mají dary a schopnosti s porovnáním s našimi, se zdá být nefér.
- Pokud se takto cítíme, jsme v pasti strachu a toho Zlého. Zamotali jsme se do jeho sítí a naše srdce i mysl již otrávil jed jeho lží. Zapoměli jsme se dívat na Ježíše, jako Petr při chůzi po rozbouřeném moři, a vidíme jen silný vítr kolem.
C. Zpátky k Ježíši
- Pohlehďme znovu na Ježíše, upněme se znovu k němu, vyznejme, co jsme pokazili, opusťme to a nechme se jím obnovit, znovu zbudovat, naplnit!!! Dejme Ježíši znovu prostor ve svém srdci!!! Dejme mu celé své srdce!
- On na nás už čeká, jako otec na marnotratného syna. Už nám jde naproti, má přichystaný nádherný čistý šat, prsten a bohatou hostinu!
- Takovou příležitost ten třetí služebník neměl, my ji ale máme!
- Nebude to nádhera, když nebude žádný třetí služebník, ochromený strachem? Nebude to nádhera když my, nikdo z nás, nebude tím ochromeným špatným služebníkem?
Amen
Roman Cimbulka, kazatel Církve bratrské