Vyvolal profesor táborského gymnázia Rafael Maria Boušek démona z jiného světa?

TÁBOR - Rafael Maria Boušek, který se narodil 20. června 1892 v Klokotech do tehdy známé učitelské rodiny, je poněkud opomíjenou táborskou osobností. Boušek byl středoškolským profesorem na táborském reálném gymnáziu a na gymnáziu v Nymburku, kde vyučoval především biologii. Mezi žáky proslul hlavně jako člověk, který má smysl pro humor, recesi i dobrodružství. Kromě toho se zasloužil o výzkum vodní nádrže Jordán, byl znám jako chovatel cizokrajních plazů, malíř a také jako člověk, který se věnoval praktické magii. Zemřel v domově důchodců v Chýnově 27. ledna 1969 a pochován je na hřbitově v Klokotech v rodinné hrobce.

Výzkum nádrže Jordán
 

Podle jeho žáka, pozdějšího univerzitního profesora V. Dyka, byl Rafael Maria Boušek průkopníkem přehradního výzkumu u nás. Část života věnoval nádrži Jordán, kde prováděl výzkum, na jehož základě vypracoval přehled o periodicitě planktonu. Jelikož měl i výtvarné nadání (jeho obrazy živočichů se na některých aukcích prodávají dodnes), doprovázel své výzkumy i kresbami. Věnoval se také mapování dna Jordánu. Podnikl za dva roky 322 vyjížděk na lodi, při nichž vykonal, kromě jiné vědecké práce, 2343 měření. Svá měření hloubky prováděl z lodi tak, že měl na laně přivázáno závaží, které spouštěl na dno. Největší hloubku naměřil něco málo přes dvanáct metrů, čímž vyvrátil ve své době rozšířené spekulace o tom, že je Jordán hluboký jako věž kostela na Žižkově náměstí. Také zaznamenal směr hlavních větrů a nejčastějších bouří.
 

Rituál evokace
 

Rafael Maria Boušek se také zajímal o praktickou magii. Mimo jiné prováděl takzvanou magickou evokaci, což se nechá zjednodušeně vysvětlit jako vyvolávání čehosi z jiného světa. Autor knihy „Novodobý český hermetismus“ Doc. PhDr. Milan Nakonečný (nakladatelství Vodnář, 1995) se s Bouškem sešel a ten mu vyprávěl o své démonologické operaci. Při ní se mu podařilo vyvolat „něco“, co popisoval jako velké množství černých vran, které se najednou slétly a poletovaly okolo něho. Jak k něčemu takovému mohlo dojít a je něco takového vůbec možné?
 

Při běžné evokaci stojí operatér v ochranném kruhu u svého oltáře a provádí přesně stanovené úkony rituálu. Není to jen doslovné odříkávání nějakých textů, ale zároveň i dechová cvičení, vizualizace a dostávání se do stavu, který bychom mohli přirovnat k určitému druhu transu. Účel rituálu může být jen čistě experimentální, přičemž se operatér snaží sám sobě dokázat či vyvrátit pravost určitého rituálu, k jehož postupu se dostane pomocí archivních textů či esoterických knih, ve kterých lze dnes již často objevit pravé či podvržené texty a postupy. Účelem evokačního rituálu může být i touha po změně svého života a víra v to, že pomocí rituálu můžeme změnit něco k lepšímu v obecné rovině (například aby se odvrátila válka) nebo jen v čistě egoistické rovině (například aby operatér získal peníze nebo aby zničil někoho, kdo mu stojí v cestě). Nemusí nutně věřit v materiální existenci démonů, ale může si účinnost rituálu vysvětlovat psychologicky. Člověk nemusí změnit určitý děj, ale vlastně pomocí autosugesce změní svůj vnitřní postoj k tomuto ději. Jedním z druhů evokace je také nekromancie, se kterou se možná mnoho z nás setkalo v literatuře či ve filmu – jedná se o vyvolávání duše zemřelého.
 

Podle mého názoru se však nelze spojit pomocí tohoto rituálu přímo se zemřelým, ale pouze s něčím, co bychom mohli nazvat stopou, kterou zanechal na tomto světě nebožtík. Stopou, která se nutně nemusí nacházet mimo nás, ale může být v nás samotných a existovat v našem podvědomí.
 

Čeho chtěl dosáhnout Rafael Maria Boušek, to lze těžko s určitostí říct. Je třeba si uvědomit, že v době, kdy takto magicky experimentoval, měl finanční problémy a byl zadlužen, což dokládají dokumenty z jeho pozůstalosti uložené v táborském archivu. Zároveň hodně pil alkohol a užíval opium. Na druhou stranu je třeba si uvědomit i to, že podle pamětníků sice vypadal dosti zanedbaně, ale pořád mu to dobře myslelo. Milan Nakonečný o něm píše: „Ačkoliv byl tělesně sešlý, byl neobyčejně bystrý, vtipný, vždy velmi slušný a ochotný, i když mi jednou řekl, že ho vždy více zajímala zvířata než lidé.“ Nakonečný dále uvádí, že Boušek chápal magii jako experimentální vědu, o kterou se začal zajímat po setkání s Otakarem Griesem. K tomu došlo v Českých Budějovicích. Otakar Griese je pokládán v hermetických kruzích za jednoho z největších představitelů a propagátorů hermetických věd u nás. V roce 1908 mu vyšla kniha „Mumiální hermetická léčba“ a v roce 1909 kniha „Problém očarování“. Obě tyto knihy znovu vydalo v loňském roce nakladatelství OLDM v edici „Esoterik“.

Byl Boušek satanistou?
 

Na tuto otázku nelze s jistotou odpovědět. Jistěže ho mnoho dnešních satanistů může pokládat za uctívače Satana. Jeho pozůstalost (resp. zbytek jeho pozůstalosti), která je uložena v archivu v Táboře, téměř nijak nenasvědčuje tomu, že byl vyloženě satanistou. Jediné, co by mohlo dokládat, že se zajímal o Satana, je jeho latinsky psaná báseň nevalné kvality, jež je ódou na Satana. Ostatní básně, rovněž uložené v archivu, jsou napsané většinou na papírcích, které se podobají účtenkám z restaurací. Básně převážně připomínají jednoduché – dovolím si říct opilecké – básničky a tematicky nemají nic společného ani se satanismem, ani s magií.
 

Boušek sám se hlásil k řádu Ordo Militae Templi, ve kterém zastával vysokou funkci. O věrohodnosti tohoto řádu lze však pochybovat a nejspíš se jednalo pouze o jeho fiktivní společnost. Přesto napsal rukopis s názvem „Armoriale super ordinis militiae templi“, který je též uložen v táborském archívu. Tento dokument je přijímán velice rozporuplně. Někteří badatelé a hermetici ho chápou jako soupis hierarchie okultního řádu. Jiní jako zašifrovanou magickou knihu či jako část souboru dvou knih, které společně ukrývají velký „duchovní poklad“ či určité magické dědictví. Jedna kniha bez druhé prý však nedává smysl, jinak řečeno: jedna kniha obsahuje zašifrovaný text a druhá klíč k tomuto textu. K zašifrování textu došlo údajně proto, že v době, kdy žil Rafael Maria Boušek, nebylo nikoho, kdo by mohl pokračovat v jeho magické práci. Možná až několik let po jeho smrti se najde někdo, kdo bude hoden odhalit jeho tajemství. Ale možná je to všechno úplně jinak.

Foto: V tomto domě žil Rafael Maria Boušek 

Text a foto Jaroslav D. Ptáček

(Vyšlo v týdenících Táborsko, Milevské noviny, Písecké postřehy a Strakonicko 17. února 2010) 

Převzato s laskavým svolením šéfredaktorky Týdeníku Táborsko PhDr. Libuše Kolářové.

Jihočeské týdeníky najdete  ZDE.