Záhadné zjevení Panny Marie v Klokotech

Občas se můžeme doslechnout či dočíst o jevech, kterým se říká mariánská zjevení. V souvislosti se zjevením Panny Marie bývají zmiňovány například francouzské Lurdy, kde údajně viděla Pannu Marii v roce1858 dívka Bernadette. I k našemu okresu se váže jedna stará legenda o mariánském zjevení, která se udála v Klokotech.

Vezměme to ale od začátku. Ve dvanáctém století pásli pasáci na lukách nad Lužnicí dobytek. Bylo to v místech mezi vrcholem Modrého lomu, pod nímž je dnes geologická expozice, dnešním klokotským chrámem Nanebevzetí Panny Marie a vojenským cvičištěm, které se táhlo od Klokot až do obce Drhovice. Podle pověstí viděli pasáci bíle oděnou krásnou dívku, která se procházela po louce mezi dobytkem a její ruce byly sepjaté k modlitbě. Přišli tedy k ní a ona je začala poučovat o Bohu. Když se jí mladíci zeptali na její jméno, dívka se ztratila neznámo kam.

Pasáci o svém zážitku řekli dalším lidem Klokotech, ale většina si myslela, že si z nich dělají legraci nebo že mají úpal. Přesto jim to nedalo a další den (podle jiné verze této legendy ještě ten den) na louce čekalo a číhalo mnoho lidí a doufalo, že se dívka znovu ukáže.

Jak praví pověst, dočkali se. Krásná dívka se opět procházela mezi stádem dobytka. Říká se, že jeden muž k ní přišel, poklekl na kolena a oslovil jí. Zeptal se, jak se jmenuje. V tom okamžiku se prý k bíle oděné dívce snesly dvě postavy údajně vypadající jako andělé a odlétli i s ní k nebesům. Andělé pak z oblak zavolali: „Maria jest jméno její!“ Od té doby se tomuto zjevení říká Panenka Marie Klokotská. Na místě, kde byla dívka naposledy spatřena, začal prý ihned vyvěrat pramen s vodou, která má prý léčivé účinky.

Tato část legendy je však poněkud sporná, protože název Klokoty je údajně odvozen od slova klokotat (od klokotajícího pramene), takže je možné, že tam pramen tekl ještě před vznikem obce. Osady se zakládaly právě na místech, kde byla voda. Možná ale je, že původní zdroj vody pro zdejší lidi byla řeka Lužnice. Podle jiné verze může být však název Klokoty odvozen i od názvu keře klokočí, který zde prý hojně rostl.

Na místě údajného zjevení byla nad pramenem vystavěna kaple s obrazem Panny Marie Klokotské, která se stala pak poutním místem. Až později bylo rozhodnuto o stavbě chrámu. Aby nebyl zničen pramen, postavili chrám postaven na jiném místě – tisíc kroků východně od místa zjevení. Vysvěcen byl 15. srpna 1392. Obraz z kaple byl přenesen do nového chrámu a umístěn na hlavním oltáři.

Chrám tam však nestál dlouho, protože v roce 1421 se zde objevila sekta adamitů. Jan Žižka je nechal pochytat, zavřel je do klokotského chrámu a nechal je tam upálit. Při tomto požáru byl chrám zničen. Když bylo později rozhodnuto o tom, že chrám bude postaven znovu, prý byl v troskách na místě prvního chrámu objeven obraz Panny Marie, který neměl žádnou stopu poškození ohněm.

Tato legenda se vypravuje i v dnešní době, ale mohla se skutečně v Klokotech zjevit Panna Maria? Co to vlastně obyvatelé Klokot tenkrát viděli? Jistěže na takto popsanou událost bude mít jinačí názor například katolický kněz a jinačí například psychiatr, který nejspíš událost označí za halucinaci. Ale kde je ta hranice mezi tím, co je ještě skutečné a co je už halucinace? A není naše neschopnost vnímat některé jevy, vidět některé obrazy, slyšet některé zvuky, jen obranou proti tomu, abychom se nezbláznili? Obranou, kterou nám dala všemocná příroda či, chcete-li, Bůh?

Z hermetického hlediska by se nechal tento jev zařadit mezi takvané egregory. Egregory definuje spisovatel Josef Veselý jako: „astrální útvary pozemských kultů a kolektivních idejí, hromadných lidských sklonů a vyznání.“

Stručně řečeno, jedná se o určitý akumulátor energie v astrálu. Astrál, kabalisty označován jako svět utváření, by se nechal velice stručně definovat jako univerzální paměť lidstva. Tato paměť je mnohdy vnímána i materialisty, například ve formě takzvaného génia loci neboli ducha místa. To, co se stalo na nějakém místě, se promítá i do budoucnosti tohoto místa, jinak řečeno to něco na tom místě jakoby zůstává.

V případě mariánského zjevení v Klokotech je třeba si připomenout, že zde před touto událostí žilo katolické obyvatelstvo. K dobíjení egregoru (v tomto případě Panny Marie) může docházet buď rituálně a zcela záměrně nebo pouze pomocí uctívání, modliteb. Jinak řečeno, pokud zde žili lidé silně věřící a silně uctívající Pannu Marii, mohlo dojít k tomu, že se mohla skutečně zjevit. Otázkou je, zda-li se toto zjevení dá považovat za hmotné či nehmotné, čili jestli bylo zjevení materiálně skutečné nebo jen na úrovni myšlenkové ve formě kolektivní halucinace, něčeho, co se odehrávalo pouze na úrovni myšlení svědků této události.

Tím, že dva mladíci viděli (či se domnívali, že vidí) Pannu Marii a tuto událost „předali“ dalším obyvatelům Klokot, vlastně dobili tento egregor. Ostatní obyvatelé obce, ač této události zpočátku nevěřili, přicházeli na ono místo s nějakým očekáváním, čímž došlo k dalšímu posílení egregoru v duchu teze „jestliže se vybičovaná fantazie pevně upne na nějakou iluzi, musí tato iluze dříve či později dostat viditelnou podobu“.

Podobné hromadné halucinace jsou docela běžné u dětí, když jedno dítě tvrdí, že vidělo nějakého tvora a ostatní děti tomu uvěří a také onoho tvora (nejspíš vlivem telepatického přenosu myšlenky) uvidí. Při vzpomínkách na naše dětství určitě najdeme podobnou příhodu, která je z hlediska reality nepravděpodobná.

To, že je však něco nepravděpodobné, neznamená, že je to neskutečné. Je to jen cosi, co zatím nechápeme a nedokážeme změřit. Ať tak či onak, ať bylo mariánské zjevení v Klokotech iluzí či skutečností, nelze tomuto místu upřít jeho ducha místa, jeho výjimečnost a krásu.
 

Text a foto: Jaroslav D. Ptáček

(Vyšlo v Týdeníku Táborsko, Milevské noviny, Písecké postřehy a Strakonicko 9. prosince 2009)  

Převzato s laskavým svolením šéfredaktorky Týdeníku Táborsko PhDr. Libuše Kolářové.

Jihočeské týdeníky najdete ZDE.