Bible list apoštola Pavla Římanům kapitola 10. verše 11-13
„neboť Písmo praví: `Kdo v něho věří, nebude zahanben.´ Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť `každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen´.
Bible kniha Genesis kapitola 12. verše 1-9
„I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země." A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu. Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam. Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci. I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: "Tuto zemi dám tvému potomstvu." Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal. Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno. Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu.“
Bible Lukášovo evangelium kapitola 24. verše 13-19
„Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. Řekl jim: "O čem to spolu rozmlouváte?" Oni zůstali stát plni zármutku. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!" On se jich zeptal: "A co to bylo?"“
Úvod:
Máme se dnes spolu zamýšlet nad vzýváním Pánova jména v souvislosti s celkovým tématem letošního Aliančního týdne modliteb, které zní: „...a budete mi svědky“.
Vzývání
-
Co si představíte pod pojmem vzývání?
-
Vzývat neznamená jen ústy vyznávat, je tu nutná i živá (spasitelná) víra, a tak i svědectví celého života.
Pohled zpět
-
Hned na prvních stránkách Bible v Gn 4,26 čteme o začátku vzývání Hospodina: „Šétovi se narodil syn; dal mu jméno Enóš. Tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo.“ – je spojeno se jmény Šét a Enóš – což byli syn a vnuk Adama.
-
Jejich rod dále vede až k Noemu. Tedy k milostivé záchraně Hospodinově.
-
Oproti tomu rod Kaina, je rodem těch, kteří byli bezbožní. Tedy těch kteří nevzývali jméno Hospodinovo.
-
To nám ukazuje, že jsou dvě možnosti (cesty) v životě, ale můžeme také vidět dopad jedné i druhé z nich. Vymření rodu Kaina při potopě jako Božím trestu, oproti záchraně z milosti Boží při Noem v arše.
-
Dnes je to vlastně stejné! V Pánu Ježíši je tu cesta záchrany z milosti (On je tou „novou archou záchrany“) a mimo něho je v dosahu jen Boží soud, jako mimo Noemovu archu byly jen vody soudu potopy! Jsou tu prostě stále jen dvě cesty!!!
Rozměry vzývání
-
Vzývání je tak vlastně postoj živé víry, vzdávající čest a slávu Bohu a Pánu Ježíši. Je to odpověď srdce zapáleného vírou ve spasitelné skutky Boží.
-
To je vlastně i základ duchovního boje, duchovního zápasu.
-
Právě toto se děje při bohoslužbě – při modlitbách, písních, kázání, službě,....
-
Děje se to i při nesení evangelia lidem, kteří Boha neznají.
-
Těžko se to definuje a nějak vyjadřuje, ale naše srdce zapálené vírou tomu dobře rozumí.
-
Vírou v Boží skutky zapálené srdce ukazuje i příběh z Lukáše 24. kapitoly.
Vzývači
-
Když bychom chtěli definovat opravdové křesťany kdekoliv na světě, pak by se to muselo odvíjet právě od vzývání jména Páně. Všichni ti, kdo vzývají Pánovo jméno, a jen ti, jsou pravými křesťany! To jsou praví „vzývači“!
-
To platilo v každé době a na každém místě. Je to vidět už u Abrahama v našem starozákonním textu (Gn 12).
-
To platí pro všechny lidi bez rozdílu barvy pleti, národnosti, postavení, majetku, bohatství či chudoby, pohlaví i věku. Bůh je spravedlivý a štědrý!!! „Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají“ (Ř 10,12)
Svědectví vzývání
-
Něco takového nemůže být utajeno, ale je to čím dál zjevnější. Dáváme tak Bohu to místo, které mu náleží.
-
To je také smyslem toho být jeho svědky!
-
O takových věcech nemůžeme mlčet, takové skutečnosti proměňují lidské životy. V prvé řadě naše životy, a tak i celé naše okolí, blízké i vzdálené.
-
Vzývání nám tak dává jiný rozměr svědectví, než jen prosté sdělení nějakého příběhu, dobré myšlenky či filosofie.
-
Vzývání jména Páně nás tak spojuje se starozákonním Božím lidem. Vidíme, že jsme na jedné lodi.
Pozvání k modlitbám
-
Přesto bych neodřezával z tohoto významu i rozměr volání k Bohu – volání různého druhu: o pomoc, o vedení, o požehnání, o moudrost, o uzdravení; ale i vyznávání, oslavování a chválení toho, jaký Bůh je a co úžasného koná!
-
Tak se dostáváme k praktickým věcem. Alianční týden je týdnem modliteb, a i my jsme nyní pozváni ke společným modlitbám!
Modlitby
-
Modleme se, aby náš život víry byl opravdovým vzýváním Hospodina se vším všudy!
-
Modleme se, abychom byli na svědectví všem lidem okolo – v okolí, práci, škole, i rodině.
-
Vzývejme Hospodinovo jméno nad naší zemí. Modleme se za všechny v moci postavené.
-
Modleme se za město kde žijeme a žehnejme mu.